Invazní biologie jako vědecké odvětví je definována publikací „The Ecology of Invasion by Animals and Plants“ (Elton 1958). Předpovědi vyslovené autorem se začaly masivně naplňovat v posledních třech dekádách, zejména díky rostoucí propojenosti světa – globalizaci. Možností, jakými se mohou nepůvodní organizmy dostávat na nová místa, je celá řada. Mezi ty nejběžnější cesty zavlečení patří: záměrné vypuštění či vysazení záměrně držených druhů, za účelem biologické kontroly, lovné zvěře atd.; nezáměrné vypuštění do přírody záměrně držených druhů hospodářských zvířat, exotických živočichů, okrasných rostlin atd.; kontaminace dovážených komodit jako jsou nejrůznější zásilky, parazité, škůdci a komenzálové dovážených organismů, kontaminovaná balastní voda atd.; v neposlední řadě se může jednat o samovolné šíření a překonávání geografických bariér a činností člověka v rámci tvoření nových cest s následkem vymizení přirozené bariéry.

Mnohé z těchto nepůvodních druhů s invazním potenciálem mají dopad na environmentální i socio-ekonomickou sféru v oblasti, kde se nově vyskytují . Mezi nejvýznamnější problémy, za kterými stojí výskyt, případně šíření nepůvodních druhů patří: vymírání původních druhů, genetické změny v původních populacích, behaviorálně-ekologické změny, změny v trofických vztazích, produktivitě ekosystémů, cyklech živin i hydrologii. Z výše uvedených důvodů jsou nepůvodní druhy obecně organizacemi zabývající se ochranou přírody považovány za nežádoucí.